Prošli jsme si tím téměř každý, když nás zasáhla finančně náročná výzva – výbava pro prvňáka. Základní školní pomůcky pro prvňáka mohou stát až 10 200 korun. Paradoxně tak rodiče za jedinou školní aktovku zaplatí více než za letenku.
Realita současného školství je místami až absurdní. Kvalitní ergonomická školní aktovka od renomovaných výrobců může stát až 2 700 korun – což je více, než kolik zaplatíte za zpáteční letenku do Paříže. A to je teprve začátek. Když k tomu připočítáte penál za 700 korun, psací a výtvarné potřeby za dalších tisíc korun, rychle se dostanete k částce, za kterou si můžete dopřát víkendový pobyt v luxusním hotelu.
Paní Martina z Brna, matka šestileté Aničky, si na tuto situaci stěžuje: "Loni jsme si nemohli dovolit dovolenou, protože jsme všechny peníze utratili za Aničcinu výbavu do první třídy. Když vidím ty ceny, připadám si, jako bych kupovala luxusní značkové oblečení, ne školní pomůcky."
Za vysokými cenami školních pomůcek se skrývá zajímavý psychologický fenomén. Zatímco při nákupu dovolené rodiče porovnávají desítky nabídek, čtou recenze a vyjednávají o ceně, u školního vybavení často kupují bez rozmyslu. Důvod je jednoduchý – jde o vzdělání dítěte, a na tom se přece nešetří.
Obchodníci tento mechanismus dokonale znají. Školní aktovky se proto prodávají s příběhy o ochraně dětských zad, výtvarné potřeby slibují rozvoj kreativity a sportovní oblečení má údajně zlepšit sportovní výkony. Marketing je tak propracovaný, že rodiče často kupují prémiové školní pomůcky za ceny, které by u jiných produktů považovali za nehorázné.
Pro mnohé rodiny představuje nákup školních pomůcek skutečný finanční maraton. Podle průzkumů více než polovina českých rodin pociťuje při těchto výdajích finanční potíže. Není výjimkou, že rodiče musejí rozložit nákupy do několika měsíců nebo si půjčit od příbuzných.
Pan Josef, otec tří školáků z Ostravy, popisuje svou situaci takto: "Každý rok v srpnu si připadám jako před Vánocemi. Musím naplánovat rozpočet, často si půjčit, a přitom vím, že za rok bude všechno znovu. Je to jako nekonečný kolotoč výdajů."
Školní pomůcky se v podstatě staly skrytou daní z vzdělání. Zatímco základní vzdělání je v České republice bezplatné, reálné náklady spojené se školou dosahují tisíců korun ročně. Pro nízkopříjmové rodiny tak představují skutečnou bariéru.
Situaci ještě zhoršuje fakt, že ceny školních pomůcek rostou rychleji než průměrná inflace. Zatímco celková inflace se pohybuje kolem dvou procent, ceny školního vybavení meziročně vzrostly o devět procent. Je to jako by existovala speciální "školní inflace", která dopadá především na rodiny s dětmi.
Nejvíce trpí celou situací samotné děti. Často se stává, že rodiče z finančních důvodů kupují levnější alternativy, které nevydrží celý školní rok. Levná školní aktovka se rozpadne do Vánoc, nekvalitní pastelky se lámou a tenké sešity se protrhávají. Děti pak ve škole čelí nepříjemným situacím, kdy jejich vybavení nevypadá tak dobře jako u spolužáků z movitějších rodin.
Přesto existují způsoby, jak náklady na školní pomůcky výrazně snížit. Zkušení rodiče doporučují nakupovat mimo sezonu – školní aktovky jsou nejlevnější v zimních měsících, kdy o ně není zájem. Další možností je sdílení pomůcek mezi sourozenci nebo nákup kvalitního použitého vybavení.
Paní Věra z Prahy objevila geniální systém: "Založila jsem s dalšími rodiči ze třídy skupinu, kde si vyměňujeme pomůcky, které děti už nepotřebují. Loni jsem takto získala aktovku v perfektním stavu za poloviční cenu."
I když stát nabízí mimořádnou okamžitou pomoc pro nákup školních pomůcek, v praxi je tato podpora dostupná pouze nejpotřebnějším rodinám. Střední třída, která také pociťuje finanční tlak, si musí poradit sama. Systém tak vytváří paradoxní situaci, kdy rodiny s příjmy těsně nad hranicí pro sociální dávky často dopadají nejhůře.
Školní pomůcky se tak staly symbolem nerovnosti ve vzdělávání. Zatímco bohatší rodiny nakupují bez rozmýšlení, chudší rodiny musejí volit mezi kvalitním vybavením pro děti a jinými základními potřebami. Je to realita, která by ve 21. století neměla existovat, ale bohužel je každodenní součástí života tisíců českých rodin.
Září tak opravdu bolí – a to nejen peněženky rodičů, ale i spravedlnost vzdělávacího systému jako celku.
