Libor Kvita otevřeně o Petře: Sestra, která zůstane vítězkou i holkou z Fulneku – z malého město, které svět zná díky velké sportovní osobnosti.
Petra Kvitová, dvojnásobná vítězka Wimbledonu a jedna z největších ikon českého sportu, tu začínala svou cestu. Její bratr Libor Kvita, pedagog a člověk, pro něhož byl sport vždy přirozenou součástí života, se s námi podělil o vzpomínky a emoce, které se do oficiálních statistik nevejdou.
„Byla to otázka času“ Rozhodnutí ukončit kariéru rodinu nepřekvapilo. „Byla to otázka času. Už si neměla co dokazovat. Kromě postu světové jedničky dosáhla na vše, čeho lze v tomto sportu dosáhnout,“ říká Libor klidně, ale s respektem.
Přesto cítíte, že i když věděl, že to jednou přijde, loučení je vždycky trochu bolestné. Pyšný Fulnek Petra nikdy nezapomněla, odkud vyšla. A Fulnek nezapomněl na ni. „Je úžasné, čeho dosáhla z tak malého města. Jsme na ni všichni pyšní. Lidé se ptali, jak se jí daří, přáli jí štěstí i ve chvílích, kdy se prohrávalo,“ popisuje Libor.
Kdo ji znal jako dítě, pamatuje si, jak na tréninky jezdila na svém fialovém kole. Právě takové detaily dělají z Petry pořád „naši Petru“, a ne jen hvězdu z televizní obrazovky. Soukromí bez pozlátek Za velkými úspěchy se skrývá žena, která v rodinném kruhu zůstává tou samou srdečnou, milou a usměvavou Petrou. „I když prohrála po velké bitvě, vždy šla k síti s hlavou vzhůru a pogratulovala soupeřce. To je prostě její povaha,“ říká Libor.
Hororové chvíle a tichá podpora Na prohry stačila krátká povzbudivá SMS.
Ale pak přišly chvíle, kdy šlo o víc než o výsledek. „Po pořezání ruky to byly hororové okamžiky. Není snadné o tom mluvit. Raději jen – dobře to dopadlo,“ vydechne Libor. Zní to stručně, ale v jeho očích je všechno – strach, bolest i obrovská úleva.
Odříkání, které není vidět Trofeje jsou jen špička ledovce. „Profesionální sportovec tomu dává maximum – z kurtu do posilovny, rehabilitace, konzultace s trenéry, strava, pitný režim. Je toho hodně, co musela zvládnout,“ popisuje.
Největší vítězství Rodina má jasno: nejvíc si cení toho, že Petra dokázala překonat zranění ruky a znovu zvítězit ve Wimbledonu. „To je pro nás asi nejvíc,“ shrnuje Libor.
Hejty, které nestojí za pozornost Sociální sítě dokážou být kruté. „Já tohle nečtu a Petra taky ne. To bychom byli pořád naštvaní na celý svět,“ říká s nadhledem. Vzor pro děti i rodáky Petra je dnes vzorem pro tisíce dětí i mladých hráček. „Lidé ji mají rádi. A třeba se zase, díky ní, objeví další Kvitová nebo Kopřiva – rodáci z Fulneku,“ dodává s nadějí.
Co zůstane A co se vybaví Liborovi, když uslyší jméno své sestry? „Hrdost, čest, láska, soucit. A taky ten obraz Petry, jak jede na trénink na fialovém kole.“
Autentická zpověď
Rozhovor s Liborem Kvitu není klasickým sportovním bilančním článkem. Je to příběh o sourozeneckém poutu, o rodině, která zůstala pevná. A o ženě, která i přes světové úspěchy zůstala sama sebou.
Ve Fulneku, mezi lidmi, kteří ji znají od dětství, bude Petra Kvitová navždy zapsána nejen jako šampionka, ale hlavně jako holka z města s velkým srdcem.
